Povely se pro psa odvozují od národního a mezinárodního řádu, který má svá pravidla.

V případě, že chcete s pejskem skládat zkoušky, je vhodné povely znát a vědět, jak mají vypadat. Většinou doporučuji základní povely používat správně, kdyby jste si to v roce pejska rozmysleli a nemusíme znovu přeučovat povely.

V případě, že jste rozhodnutí opravdu s pejskem pracovat na základní úrovni je v podstatě na vás, které povely budete používat a jaký jim dáte význam.

Štěně poznává nový jazyk a vy mu vysvětlujete jeho význam. Tj pokud se běžně používá přivolání „ke mě“ a vy budete používat „pocem“ je to jen o tom, dotáhnout povel do konce a opravdu přesně ukázat, co znamená.

 

Přivolání

Jako základ používám jméno psa, je to první co si spojí s vlastní osobou. Máte tak možnost psa pořádně fixovat na sebe, protože jeho jméno bude vždy znamenat odměnu, aktivitu nebo zábavu. Není to povel. Také vám to může pomoci psa za včas zastavit v nebezpečné situaci, psa to velice rychle zastaví a otáčí se co se bude dít. Můžete se tak vyhnout úrazu od kola, auta či jiné nepříjemnosti.

Jídlo mám vždy a za včas v rukou, ze začátku opravdu stále ukazuji, aby štěně vidělo, co získá. Jak roste, přidávám svůj zvolený povel k přivolání a opožďuji ruce, které dřív pomáhaly.

V případě, že se psem budete skládat zkoušky je povel KE MĚ specifický – těsné předsednutí s hlavou nahoru a rovné tělo v ose.

To se ovšem dost špatně opakuje na přesnost a ještě k tomu na vycházce. Proto povel KE MĚ trénuji efektivně tam, kde pes cvičí a neodbíhá – vysvětluji přesnou pozici ke mě. A v případě vycházek, si volím náhradní slovo, kde jsem ke psu tolerantní a nenutím ho si přesně sedat či dodržovat těsnost.

 

A proč?

Protože pokud vám jde o bezpečné přivolání musíte psa do 5 vteřin odměnit za jeho změnu chování. To že nechal zajímavý objekt a běží za vámi. To že se těší na pochvalu a vy máte možnost ho za včas připnout, než bude na dohled druhý pes. Neběží si pro buzeraci a 3 minutový monolog z vaší strany že sedí blbě. Párkrát z vaší strany přijde takové zdrbání a příště buď přijde už frustrovaný, nebo bude dalších 20 vteřin přemýšlet, jestli vůbec přijít. A mezitím budete opravdu naštvaní.

Přivolání si vždy jistím stopovačkou či jiným vodítkem dostatečně dlouhým. Velký výběr najdete zde.

K noze

To samé je i s nácvikem přiřazení k noze, běžně se chodí u levé nohy s povelem „k noze“ je to základ v řádech, ale také za válečných dob bylo potřeba mít pravou stranu volnou pro zbraň. Já u této strany zůstávám i v případě, že se psem nic vykonávat nechci, je to z důvodu chůze po silnici, psa vždy tlačím do příkopy a ne pod auto. Samozřejmě, pokud chodíte s více psy, můžete každého naučit chodit na jedné straně. Nebo naopak psy řadíte u jedné nohy, ale je potřeba každého zvlášť učit.

Pes je samozřejmě schopný, naučit se chodit u obou stran, vy musíte rozdělit každou pozici jiným povelem. Ve výsledku přeci chcete odbourat pamlsky a říct jen povel. V případě, že budete říkat „k noze“ a psa točit na pravou i levou, nebude ve výsledku vědět, kam se teda přiřadit.

 

 

Pozice u nohy je specifická opět dle varianty. Jedna věc je chůze na zkoušky, kdy povel k noze je těsné přisednutí k levé noze, psí plece jsou ve stejné úrovni jak moje lýtko. Pes by měl se zájmem sledovat mě a nekoukat kolem.

V případě učení psa u nohy vycházkovou chůzí si opět volím jiné slovo, např. „U nohy“, psu toleruji hlavu dole, či jen mírný kontakt a od pozice lýtka může vybíhat na délku svého těla. Je to osobní volba každého psovoda a tuto vzdálenost musíte nastavit. Vytvořit hranice, kam až pes může.

Jako důležitým aspektem v tréninku vidím povel ukončující chůzi. V jiném článku popisuji nácvik chůze a zmiňuji se, že pes potřebuje slovo, které jej uvolňuje a může si jít čuchat. Postupně jej využívám v nácviku chůze. Pes se postupně učí čekat na dané heslo, aby mohl beztrestně odejít.

 

 

 

Postroj je u nás stanoven k tahání, pokud mám ale štěně, které je naprosto neřízená střela nebo psa s krátkým čumákem tak se postroji nevyhýbám kvůli ohrožení na životě psa. Majitel ale musí v trénincích postupně naučit chůzi na obojku a třeba si psa přepínat z obojku na postroj a naopak, když se čuchat nemůže.

 

Pes s hlavou nahoru

Tady se pohled nahoru liší dle úrovně výcviku, na mistrovství a dle rozhodčích jsou požadovány hlavy v mírném záklonu nebo fixaci šikmo nahoru, hodně psovodů učí psy koukat pod paži (dříve se tam schovával míček v určitých metodikách). Z videí a zažitých kolejí se moc neustupuje, ale jsou i rozhodčí, kteří nechtějí na place robota, v obedienci se také žádá přirozenost psa a ne ztuhlý krk psa dozadu.

Pro tento styl se snad už rodí plemena ovčáckého původu –  Německý, Belgický apod. Psi dokážou dost hlavu zalomit jen aby páníčka potěšil. To je na rozhodnutí každého.

Preferuji příjemný kontakt psa tak, aby mě sledoval a neomezoval se příliš v pohybu.

Při tréninku je také důležité jak velké nároky na něj máte. To je kapitola sama o sobě.

 

Tento článek je souhrn a neobsahuje způsoby tréninku, za 1. každý pes i majitel je specifický a raději vše probírám osobně a za 2. naleznete milion článků jak psa učit přivolání.

Pro mě je důležité vědět, co je pyramida potřeb, jak řadím psí žebříček hodnot a  vše doplňuji dle dané situace ve které se nacházíme.

 

Ve videu děkuji holkám a všem účastněným 🙂