Socializační proces u vás doma začíná pořízením a dovezením štěněte domů. Právě v prostředí rodiny a v jeho nejbližším okolí.

Pes si zvyká nejprve na vás a vaši rodinu, následně nabízíte možnost seznámení s okolím a nejbližšími členy rodiny.

Mikroprostředí je pro štěně důvěryhodný kontakt s vlastní smečkou, pachy a zvuky, kterými je obklopeno. Učí se jej brát za vlastní a vytváří si pocit bezpečí (pyramida potřeb). Jsou to činitelé celkového prostředí, kterým je obklopen. Je důležité jej spojit a při každodenní socializaci spojovat jeho jméno s odměnou. Ze začátku nám stačí krmná dávka ať zbytečně psa nepřekrmujeme kokinami. (Nezapomeňte že odměnami vytváříte žebříček hodnot a samy si tak stěžujete tréninkové plány do budoucnosti). 

Teprve následně psa zvykáme na mezoprostředí, které umožňuje psu seznámení s dalšími psy v nejbližším okolí, s kterými se setkává nejčastěji. Můžou to být psi od sousedů, samotní sousedi, ale také právě smečka se kterou se pravidelně vídá na cvičáku. U sousedských psů, je potřeba, aby jste je seznamovaly a udržovaly následný kontakt přes pubertu. Budete pak schopni se vyvarovat následných problémů. Často se stává, že právě nově přistěhovaní psy do mezoprostředí mají konflikty.

Pro psa je nepochopitelné, proč každý den psa vídá a není možné se s ním „domluvit“. Je to každodenní stres, který jim každý den páníčkové vytváří a komplikují, protože nedovolí k tělesnému kontaktu.

 

Makroprostředí je v podstatě celek a zbytek okolí psa, kam chodí. Seznamujeme s náhodnými psy, cvičíme u obchodu, zatěžujeme sociální vazby reaktivnějšími psy. Vytváříme vazby s lidmi a vymezujeme teritoriální prostředí.

Komunikace ve smečce či v řízené socializaci je proměnlivá. Každý pes i psovod se snaží přivést do daného okamžiku určitou změnu. Vždy se každý snaží vystupovat aktivně a psovi předávat základní informaci o tom, co je potřeba udělat. Pes tyto znaky hlavně ve velké skupině přijímá hlavně neverbální komunikací.

Je proto potřeba pracovat s volným vodítkem, mít dostatečný prostor, protože někteří psi nejsou schopni v bezprostřední blízkosti druhých pracovat.

 

V řízené socializaci zkoušíme ty cviky, které se pes naučil a postupně zatěžujeme. Vnímáme chování psa a snažíme se o dostatečnou sílu podnětu. Spojujeme jednotlivé cviky a spojujeme jejich postoj k nim. Opět pracujeme s krmnou dávkou a v případě nutnosti vytvoříme klidový prostor či po velkých nárocích odměníme jackpotem, třeba právě v podobě kokin.

Se psem máme stanovená pravidla a očekávání. Dbejte na to, že psa sice částečně zkoušíte, ale také dlouhodobě zatěžujete a proto by mělo být vymezené korektní jednání vůči psu.

 

Socializace má i prvky zábavné a seznamovací, tj psu nabízíme dostatečný prostor pro komunikaci a výchovy vůči druhým psům. Posilujeme a motivujeme chování, které do budoucna chceme využívat a snažíme se dopřát psu pocit pohody a spokojenosti.

Pro spousta psů je důležitá zpětná vazba z vaší strany, zda si počíná dobře. A to nejen ze zdaru cviku, ale také v komunikaci vůči druhým psům –  strachu, dominance, ukázání nelibosti (je také důležité vnímat a reagovat na chování psa ať už je přehnané nebo oprávněné v rámci negativního chování vůči druhému psu).

Trénink by měl být dle nároku psa upraven. Nemůžete hodinu v kuse po psu vyžadovat 100% pozornost (nácvik chůze). V hodině musí být dostatečný prostor pro odpočinek a vyšumění stresu z tlaku nejen od psovoda, ale také skupiny.