Škola výcviku psů vznikla díky lidem, kteří hledali aktivní přístup trenéra, a hlavně se chtěli naučit svému psu rozumět. Názvem se snažím poukázat na to, že majitelé psů jsou první, kdo se u mě učí. Nejprve klienti musí znát svého psa a teprve potom se učí techniku, a to ve velké skupině psů s jedním trenérem nelze. Klasickou metodiku navádění psa za pamlskem u mě rozhodně nenajdete. Jste to vy, kdo se učí chápat psa. Individuální lekce jsou nedílnou součástí, protože se musíme soustředit na techniku, teprve potom zatěžujeme pejska jinými psy a vy se samozřejmě zbavujete trémy.
Metodika není jen o seminářích, ale hlavně o praxi, kterou jsem kromě běžných dnů s klienty získávala se svými psy. Jako každý pejskař jsem se setkala s různými metodikami a názory, je potřeba si nechat čistou hlavu a udělat si vlastní názor. Neexistuje jeden návod. Na každého psa, hledáme nový pohled tréninku.
Pokud chcete cvičit psa, musíte znát jeho jako osobnost, vnímat přírodu a zachovávat pravidla. Technika učení je druhá věc. Funkčnost bude ale pokulhávat, pokud nebudete vnímat psa a jeho pravidla dané od přírody. Pro mě tedy v první řadě je stálé učení o psu a jeho přirozeného chování. Navštěvovala jsem výcvikové centrum TCI v USA, kde hlavní práce byla právě kolem zvířete samotného a teprve potom technika výcviku. Není to o tom, že vám někdo vysvětlí „jak se pes udělá“ a jen to učíte dál. Je naopak potřeba vnímat psa a ptát se proč co jak funguje a samy si dávat obrázek dohromady. Co oči vidí, nemusí totiž hlava vůbec pobrat.
