S tréninky doma a krmnou dávkou pracuji individuálně dle povahy štěňátka.
Pokud vidím, že mám neohrožené štěně co všude leze a nehysterčí kde má mámu vytáhnu dobroty, papání a za jméno, pohlazení, koukání či dobíhání odměňuji jak jen to jde a dělám ze sebe právě tu novou mámu. Pokud mám naopak více strachové štěně, pomáhají i pejsci z ostatní smečky, dávám prostor zvířeti se nejprve rozkoukat v jedné místnosti a nezahlcuji ho celým bytem. Nechávám ho samovolně nakukovat a jsem stále poblíž tak, aby si mohl sám přijít do klína. Když se za prvních 14dní poznáme a vymuchlujeme v náručí začínám naopak pejsku utíkat a vytvářet potřebu mě najít. Používám hlavně jméno, povel počká.
Pejsek by za svým jménem měl mít okamžitý tik a hledat tu mámu nebo tu dobrou odměnu. Postupně se i schovávám a volám v jiných prostorech.
Pokud chodím ven, kde není možné dohlídat bezpečnost používám dlouhé stopovací vodítko (můžete mrknout na ty naše co se nesukují a nesmrdí po třech návštěvách v louži) anebo používám flexi vodítko (pásek – bezpečnost!), které je určeno na nižší váhu než pes doroste. Vyhýbám se přebytečného tahu na psa. Tak máme flexi na yorky a jiná malá plemena.
Ať je vám příjemnější jedno nebo druhé, je potřeba psu dovolit chodit kam chce, aby se samo bez máminy sukně seznamovalo a bylo pod dohledem. Na krátkém vodítku znemožňujete kontakt s okolím. Na chůzi na vodítku je čas!
Často flexi vodítko lidé napadají, že pes se učí tahat a neumí chodit s vodítkem. Myslím si, že když si zvolíte špatnou techniku přivolání je úplně jedno na čem je ten pes přivázaný. Problémem je jako VŽDY špatně poskládaný cvik. Každý už myslí na to, jak bude psa přivolávat a tah s vodítkem přichází se jménem. Jenže ten pes má dlouhý reflexní oblouk, často zapomene „slyšet“ a myslí na motýlky kolem. Vy už škubete a psu vzniká nepříjemný tlak z neznámého důvodu.
Další věcí je obojek nebo postroj. Opět je to individuální. Ve většině případů doporučuji obojek, pokud mám ale štěně bojácné, nebo neúměrně tažné a škrtí se, dávám vhodný postroj.
Mimino prostě za týden nenaučíte chodit u nohy, strachové zvíře neodnaučíte hned se nebát. Tak proč bych ho měla dusit lámat mu krk. Musí se najít jiná cesta a neposlouchat ego výcvikáře, že postroj je zlo. U bullů je to ve výsledku jedno, kdo ho má moc dobře ví, že když pes chce bude se škrtit i na obojku jen aby se dostal ke svému cíli.
Takže celý základ je o socializaci, jméně, přivolání.
Tyto věci pak začnu prokládat s tréninkovým plánem. Nejprve pejska naučím se dobře hýbat, pohybovat nohami a správně se stáčet do pozic. Naučím fyzický pohyb těla abych se vlezla do reflexního oblouku a spojila povel s daným pohybem. Přiřazení, polohy, chůze. Vše má svůj postup. I v případě, že se psem nemíříte na mistrovství je dobré si základy upevnit správně a mít je na 100%. Máte zvíře, které se umí naučit dobře. Na co to budete kazit. Zbytečně budete učit práci špatně. Spousta lidí pak přijde na to, že zvíře je šikovné, chce nějaké ty zkoušky pod námi vykonat (ZKO PETROV) a musíme spoustu cviků přeučovat, protože tělo to má naučené jinak.
https://youtube.com/shorts/eBLgVzAa0To?feature=share
Častým problémem jsou právě polohy. Běžně se pes natahuje dopředu. Nepracuje zadní část těla, ale přední nohy. Když je ale pes u nohy a má si lehnout, musí stále dodržovat rameno- noha. Při posunech dopředu se pes vychyluje. Při polohách v dálce se pes posouvá. A navíc neučíte mozek pracovat se zadními nohy, nenasvalujete zadek a do důchodu by se přeci jen ty zadní nohy hodili, co myslíte…
Co se týče socializace s jinými psy, vyhýbala bych se právě cizím štěňatům, volně pobíhajícím psům, kočkám a podobným zvířátkům. Důvodem je v poslední době obávaná parvoviróza. V našem okolí se bohužel rozmohlo ze stran Šternberka a nejen jich – dovoz přímo domů štěňat z množíren, které vám do několika dní na toto umírá. Parva zůstává v zemi po hovňousi i půl roku. Vy tak můžete toto chytit i bez kontaktu psa. Ovšem není to důvod k tomu, aby jste psa vytrhly ze socializace. Po druhým očkování naopak nutně potřebuje kontakt. Spoustu toho pak promeškáte a pes je hotový z nového světa.
Vše s mírou a bohužel pokud nás taková smůla má potkat tak potká i v bobku.
V sociálkách kde se potkává více psů se právě snažím chránit stávající psy. Protože právě nedoočkovaný pes může tuto nemoc přinést mezi nás. Neočekávám, že od plně imunních psů ze cvičáku si dovedete domů parvu. Samozřejmě můžete se setkat s psím kašlem. Ale psy jsou kontrolovaní a majitelé jsou obeznámeni, že s příznaky jakékoli nemoce, nemají na cvičáku co dělat.
Pokud máte zimní štěně, tak nedovoluji (běžně nenechávám ani dospělé psy) pít z cizích misek a brát cizí míčky, když je doba chřipek a rýmy. Na psí kašel se dá očkovat. Cena není vysoká a vstříkává se vodička do nosu. Nebo jej obsahují už základní vakcíny. Od vakcíny také nemůžete čekat že psa ochrání před vším, ale účinkují na ty nejčastější patogeny a to psí adenovirus 2 , virus parainfluenzy a Bordetella bronchiseptica.
Pro prevenci rozvoje infekce je na trhu dostupná živá vakcína pro intranasální aplikaci. Po použití této vakcíny se protektivní imunitní odpověď vyvíjí už po 3 dnech po vakcinaci. Cílem této vakcinace je omezit kolonizaci sliznice dýchacího aparátu mikroorganismy a zabránit rozvoji klinických příznaků.
Určitě mohu doporučit homeopatika, která nasazujeme na různé problémy a na podzim jako pomoc pro imunitu.
