Psi nepotřebují další poučku, potřebují novou metodu!

Je mezi námi spousta takových, kteří tápají ve druhu výcviku, zda mají využít onen způsob, či jiný. Vždy byste měli dbát na to, aby Vás i Vašeho psa bavili a měli viditelné výsledky.

To, že daný trenér má spoustu pohárů a drahé lekce automaticky neznamená, že pochopí Vašeho psa. Může to být výsledek toho, že zná vlastního psa.

Zásady, které dodržuj

1

Tou hlavní je úcta ke psu. Pokud chci závodit, musím vědět, zda na to má fyzicky a zvládne psychický tlak. Postupně zvyšuji fyzický tlak na aktivního psa, který je krátkodobý a rychleji dosáhne daného cviku. Je to systematický plán, kdy je pes psychicky natolik posilován (silný), že větší tresty jsou mu ku prospěchu, aby podával vyšší výkony. Představte si přípravu vojáka do Vietnamu či Sírie, při níž musí provést nadlidské výkony a dojít do konce svých sil, aby prokázal sílu vůle projít bolestí a přežít. Důvod, proč toto zmiňuji je, že jsou lidé, kteří mají pramálo zaktivněného psa, vysoké nároky a neúměrné tresty. Pokud v tomto případě neúměrně použijí elektrický obojek, nevidím žádnou úctu ke psu, pouze zaslepeného psovoda cílem, či vztekem.

2

Komunikujte se svým psem. Vždyť selektivním křížením, jsme si sami „vytvořili ze psů dokonalé vykladače lidských signálů. I podle fotky psa vnímáme, jakou má asi náladu nebo, co nám chce „říct“. Jako jednu z velkých komunikačních dovedností považuji vodítko. Je to nervový impulz, který si mnohdy neuvědomujeme. Například při kontaktu s jiným psem vzniká nejvíce nepochopených jevů. Neuváženě nebo nevědomě vytváříme konflikt, či stres mezi psy a problém v chování je na světě.

3

Jsme důslední a poctiví. Pokud cvičíme určitý cvik, musíme znát přesnou pozici, kde psa chceme mít. Pokud pes udělá cvik nejlépe, jak jen může, odměna je jistá a nejlépe s nadstandardem.

4

Jeden povel – jedna odměna – jeden trest. Je to vlastně spojené s důsledností. Psu budu říkat například sedni. Po pátém zopakování přijde otrávené sednutí a odměna… Po kolikátém že zopakování povelu přišla odměna? Slyším dobře? Pokud má pes cvik naučený a sám jej zvládá bez pohybu těla psovoda, jistě nemá nárok na odměnu. Ta by přišla po prvním (v zátěži po druhém opakovaném) povelu. Naopak má přijít uvážlivý trest. A nejlépe si ověřit, zda pes cvik chápe! Myslím na novou metodu, ne další poučku.

5

Budujeme touhu a pouto. Soustředíme se na pozitivní stránku psa a nemotivujeme strachem. Odměnu používáme během, či těsně po výkonu psa. Chceme, aby pes sám chtěl cvičit a pán měl možnost odměňovat. Pokud se na to necítíte, necvičte a běžte si jen zaběhat nebo pohrát s míčkem.

Existují dva způsoby výcviku, a to pozitivní a negativní. Stále se setkávám s propagací pozitivního výcviku, ale v konečném důsledku nevidím nic jiného, než „pozitivně navést za pamlskem“ a pak jen trestat. Chybí tam důležitá vsuvka, což (a tou) je nechat psa daný „cvik vymyslet, aby si jej pamatoval“. Abychom mohli trestat, musí si pes být plně vědom, že je něco v nepořádku. Místo „vyučování“ příliš brzo přichází „zkouším tě“.

Jak jste si nejspíš všimli, více jsem se zaměřila na tresty. Upozorňuji na to, protože lidé se mnohdy nechají svést pocitem zlosti a sami si uvolňují stres tím, že psa trestají. Informace byly spíše jak se k výcviku postavit, protože „pouček o výcviku“ máme všude dost…

Mějte proto úctu a budujte touhu a pouto mezi sebou a svým parťákem.


© Copyright 2019 Škola výcviku psů